Jak se vypořádat s psychickými potížemi po znásilnění

Psychické potíže po znásilnění jsou normální reakcí na mimořádně těžký zážitek, ne znakem slabosti. Strach, noční můry, stud, otupělost nebo výbuchy vzteku mohou přijít hned, nebo až po týdnech. Pomáhá bezpečí, lidé, kterým důvěřujete, a když potíže neustupují, odborník na práci s traumatem. Na pomoc není nikdy pozdě, i když od události uplynuly roky.

První hodiny a dny

Pokud se to stalo nedávno, nejdřív se dostaňte do bezpečí a zavolejte někoho, komu věříte. Při zranění nebo v ohrožení volejte 112 nebo policii na 158.

Lékařské vyšetření je dobré podstoupit co nejdřív, i když nemáte viditelná zranění. Lékař může ošetřit poranění, nabídnout ochranu před nechtěným těhotenstvím a před některými pohlavně přenosnými infekcemi, u kterých záleží na čase. Pokud zvažujete oznámení, pomůže, když se před vyšetřením nesprchujete, nepřevlékáte a oblečení uložíte do papírového sáčku. Není to ale podmínka. Oznámit čin můžete i později a rozhodnutí je vaše. Nikdo vás nesmí do ničeho nutit a nic z toho, co jste udělali nebo neudělali, na vině čin nemění.

Oběti trestných činů mají v Česku podle zákona o obětech trestných činů právo na informace, doprovod důvěrníka a bezplatnou pomoc akreditovaných organizací. Na lince pomoci obětem kriminality 116 006 vám vysvětlí možnosti, i když zatím nevíte, co chcete dělat.

Co se v hlavě a v těle může dít

Po traumatu se mozek chová, jako by nebezpečí stále trvalo. Objevují se vtíravé vzpomínky a obrazy, které přicházejí bez varování, nespavost, lekavost a úzkost na místech nebo u lidí, kteří něco připomínají. Mnoho lidí se vyhýbá všemu, co s událostí souvisí, cítí se odtržení od sebe i od ostatních, ztrácí zájem o věci, které je bavily. Časté je obviňování sebe sama: proč jsem tam šla, proč jsem se nebránila. Ztuhnutí a neschopnost se bránit jsou přitom běžná automatická reakce těla na ohrožení, ne souhlas. U řady lidí se potíže během několika týdnů postupně zmírní.

Tělo si nese stres po svém. Bolesti hlavy, břicha, únava nebo napětí ve svalech jsou časté.

V prvních týdnech pomáhá držet se jednoduchého denního režimu: jíst, i když nemáte chuť, chodit ven, spát v místě, kde se cítíte bezpečně, a nebýt pořád sama nebo sám. Alkohol a léky na spaní bez rady lékaře úzkost krátce utlumí, ale zotavení zpomalují. Nemusíte o události mluvit s každým, stačí jeden člověk, se kterým se cítíte v bezpečí.

Když trvají déle než měsíc, zhoršují se nebo vám brání v běžném životě, může jít o posttraumatickou stresovou poruchu. Ta se dobře léčí.

Jaká odborná pomoc funguje

Nejvíc ověřené jsou terapie zaměřené na trauma, například kognitivně behaviorální terapie zaměřená na trauma nebo metoda EMDR. Terapeut s vámi pracuje tempem, které zvládnete, a nemusíte hned vyprávět podrobnosti. Při silné úzkosti, depresi nebo nespavosti může psychiatr doporučit i léky. Při výběru se ptejte, jestli má terapeut s traumatem zkušenosti. Pokud si s ním nesednete, je v pořádku hledat dál. Důvěra k terapeutovi je pro úspěch léčby důležitá a nikdo nečeká, že ji najdete u prvního člověka.

Začít můžete u praktického lékaře, který vás doporučí dál.

Když chcete pomoci blízkému člověku

Věřte tomu, co vám říká. Nevyptávejte se na podrobnosti, nehodnoťte, co se mělo udělat jinak, a nerozhodujte za druhého, jestli jít na policii. Nabídněte konkrétní pomoc: doprovod k lékaři, přespání u vás, pohlídání dětí. Buďte trpěliví, zotavení nejde po přímce a lepší dny se střídají s horšími. Myslete i na sebe, pomáhat blízkému po takové zkušenosti je náročné a také vy můžete potřebovat podporu.

Když se to týká dítěte nebo dospívajícího

Dítě se svěřuje často jen kouskem a sleduje, jak dospělý zareaguje. Zůstaňte klidní, řekněte, že dobře udělalo, že to řeklo, a že za nic nemůže. Kontaktujte policii nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí a dětského lékaře. Dospívající, kteří se bojí svěřit rodičům, se mohou obrátit anonymně na Linku bezpečí 116 111.

Pro kohokoli v akutní krizi je tu také Linka první psychické pomoci 116 123.

Zdroje

• Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů
• Policie ČR
• Ministerstvo spravedlnosti ČR