Zavazování tkaniček: dva způsoby, který dítěti sedne

Zavazovat tkaničky se dítě obvykle začíná učit kolem pěti až šesti let, ale vhodná doba záleží na šikovnosti prstů a trpělivosti. Jak naučit dítě zavazovat tkaničky, ukáže srovnání dvou nejčastějších způsobů: dvou králíčků a příběhu o stromu s dírou. Oba fungují, každý jinak. Trpělivost a hravost jsou důležitější než rychlost. Níže najdete postup krok za krokem, rady k pomůckám i co dělat, když se dítě zablokuje.

Kdy je dítě připravené?

Dítě potřebuje jemnou motoriku, tedy schopnost přesně pracovat prsty. Pokud zvládne knoflíky, zip a stavění z malých kostek, je blízko. Zájem projeví často samo.

Nejde o věk, ale o připravenost. Některé děti zvládnou tkaničky v pěti letech, jiné až v sedmi. Tlak situaci zhoršuje.

Zkuste hru s provázkem. Vázání uzlů na dřevěném prkénku nebo na vyřazené botě je dobré cvičení. Dítě se seznámí s materiálem.

Způsob první: dva králíčci

Nejprve uvažte první uzel, jako když svazujete balíček. Pak z každé tkaničky vytvořte smyčku, králíčkovo ucho. Obě smyčky se zkříží a jedna se provleče pod druhou.

Výhodou je, že metoda je zřetelná, a děti ji často znají ze školky. Má jasné obrázky a říkanky. Nevýhodou je, že vyžaduje držet dvě smyčky naráz.

Hodí se pro děti, které mají šikovné prsty a baví je vizuální postup. Pokud se zasekne, vraťte se k základnímu uzlu. Opakování pomáhá.

Způsob druhý: strom s dírou

Po prvním uzlu vytvoříte jednu smyčku jako strom. Druhá tkanička je zajíc, který kolem stromu oběhne a skočí do díry. Pak se zatáhne.

Výhodou je, že děti pracují s jednou smyčkou najednou. Příběh jim pomáhá pamatovat si postup. Nevýhodou je, že výsledná mašle může být nesymetrická.

Hodí se pro děti, které mají rády příběhy a těžko drží dvě smyčky. Říkanku opakujte nahlas. Dítě se zapojí.

Jak poznat, co dítěti sedne?

Vyzkoušejte oba způsoby po několik dní. Sledujte, který dítě baví a u kterého se zlobí. Podle toho zvolte hlavní.

Nemíchejte více metod najednou. Dítě by se zmatilo. Zůstaňte u jedné, dokud ji nezvládne.

Pokud ani jedna metoda nefunguje, zkuste obuv s jinou tkaničkou. Plochá tkanička klouže, kulatá drží. Zvolte vhodný typ.

Pomůcky a triky

Na učení se hodí dvoubarevné tkaničky. Dítě vidí, která patří kam. Šikovným trikem je učit na botě položené na stole.

Cvičte na větší botě, třeba dospělé. Větší velikost usnadní manipulaci. Pak přejdete na dětskou obuv.

Dílčí kroky učte zvlášť. Nejdřív základní uzel, poté smyčky. Až dílčí kroky zvládne, spojte je.

Trpělivost a nálada

Cvičte krátce, pět minut denně, ve chvíli, kdy je dítě odpočaté. Únava a spěch učení brzdí. Ráno před odchodem do školky je špatná doba.

Chvalte snahu, ne jen výsledek. Řekněte: povedlo se ti udělat smyčku. Malé úspěchy motivují.

Když dítě zlobí, přestaňte a vraťte se později. Nedělejte z toho boj. Tkaničky se naučí každé.

Alternativy, než se naučí

Do té doby nechte dítě nosit obuv na suchý zip nebo gumičky. Nemusí být frustrované. Učení pak probíhá bez tlaku.

Existují elastické tkaničky, které se nezavazují. Dítě je zvládne samo. Pro cvičení si ponechte klasickou obuv.

Dbejte na bezpečí. Dlouhé tkaničky mohou způsobit zakopnutí. Zastrčte je do boty nebo je zkraťte.

Můj tip: Doporučila bych koupit jedny staré tenisky s výraznými tkaničkami, které budou sloužit jen na cvičení. Dítě na nich může zkoušet vázání na stole, aniž byste ho honili před odchodem. Hravé cvičení pak plyne samo.

Zdroje

• Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání
• Asociace ergoterapeutů ČR